
Vnímání signálů hladu a pocit sytosti! To je téma. Vypadá to nyní jako nadlidský úkol, ale nebojte…jdeme se na to podívat! Jak poznat, kdy je to hlava a kdy skutečný hlad Pamatuji si, jak jsem kdysi sedávala u stolu s pocitem, že bych si měla dát něco sladkého, i když jsem byla před chvílí po obědě, který byl dostačující a já byla syta....

Večer mám takový hlad… Je vám to povědomé? Mně tedy ano. Velice dobře a živě si na to vzpomínám. A nejen na to, ale i na všechno, co přišlo poté. Výčitky, pláč, bezmoc. Zase jsem to nedala. Selhala jsem. A zítra! Zítra musím jíst méně, abych napravila vše, co jsem dnes pokazila Pokládáte si otázku, proč se to vlastně děje?...

Jak přenastavit mozek a dosáhnout trvalého úspěchu. Mnoho z nás dlouhodobě bojuje se svou váhou. Odhodlání a dílčí úspěchy často střídá jojo efekt a rezignace. OOOO bože, kdo tohle nezná! Já tedy ano. Těch pádů bych ani nespočítala. Pády byly proto, že jsem nevěděla jak na to. Můj příběh si můžete přečíst tady. Jak tedy dosáhnout postavy, o jaké sníme, jednou provždy?...

Na své pouti labyrintem diet, plné zkoušek a pádů, kdy jsem se musela znovu a znovu zvedat, jsem narazila i na low-carb stravování. Postupně jsem ale zjistila, že striktní low-carb je pro mě jako být svázaná řetězy – a to už jsem vážně nechtěla. Chyběla mi svoboda založená na faktech, která mi dává logiku. A tak jsem přešla na cestu nízkosacharidové stravy,...

Chuť na sladké je jako nezvaný host na večírku (bože jak já tyhle hosty nerada): přijde, kdy se mu zachce, a někdy se hodně obtížně vyhání. Ale co kdybych vám řekla, že existuje způsob, jak s touto chutí naložit? Přesně o tom bude tento článek – o tom, jak můžeme zvládnout chuť na sladké inteligentně, s chutí a bez pocitu viny. Což je ve finále...

„Nestíhám si připravit jídla“ – kolikrát jsem si to sama řekla. Víte, výmluvy jsem měla také. Au, někdy to přiznání bolí :-). „Nestíhám“, „je to složité“, „na tohle nemám čas“. Zní vám to povědomě? Ale pak jsem si uvědomila, že to nejsou jen výmluvy pro mé svědomí, ale i veřejné omluvy pro to, že jsem to „nedala“. Pak...

Znáte tu otázku? Možná jste si ji také někdy položili. Proč ostatní mohou jíst a nepřiberou? Jak to, že sousedka sní každý den čokoládu a nic nepřibere? Kdy si zase budu moct dát něco normálního? Nevím, jak vy, ale po mých dietních cestách jsem si tyto a podobné otázky kladla také. V první fázi bych zvedla prst a řekla: Pozor....

PEKELNÝ STROJ Další ráno a další zklamání. Stojím v koupelně na tom pekelném stroji. Nemá vybité baterie? Raději je vyměním. Postavím se znova. Bohužel skutečnost je stále stejná: 92 kg. Chce se mi brečet. Kolem po chodbě prochází můj, nyní už exmanžel. Podívá se do koupelny a vidí mě. Čekala bych objetí, místo toho přichází ten pohled: „Už zase? Děláš si...