Můj příběh

Vstanu, podívám se do zrcadla a mám úsměv na rtech.

Dívám se sama sobě do očí a říkám si: „Dokázala jsi to.“

Cítím se dobře ve svém těle. Baví mě energie, kterou mám a kterou ráda předávám.

Dnes jsem maminka tří dětí. Nosím velikost 36/38. Naučila jsem se poslouchat  a vnímat své tělo. Mít ho ráda, stejně jako mít ráda sama sebe.

Připomínka toho, že tomu tak ale vždy nebylo, mi slouží jako motivace si toho nyní o to více vážit. Od svých patnácti let jsem měla problémy s váhou. Mé znamení je váhy, a tak to bylo i s mou postavou.

Kilogramy se mi přelévaly z jedné mísy vah na druhou a já to nestačila ani sledovat, jak rychle to šlo. Jeden extrém za druhým. Pocity spokojenosti střídaly prolévání slz.

Jsem zrzka a mám pihy. K této kombinaci, v té době, mít ještě nadváhu?

To byl SAKRA důvod k nespokojenosti.

Když jsem čekala svou první dceru, bylo to období, kdy jsem byla štíhlá. Podařilo se mi v porodnici nechat skoro všechny kilogramy. Ano, stav ideál. Ovšem jsme se s manželem rozhodli mít děti brzy po sobě, a tudíž syn na sebe nenechal dlouho čekat. Tím všechno začalo.

Při své výšce 178 cm jsem šla rodit s něco málo přes 100 kg a nabrané kilogramy jsem rozhodně nenechala v porodnici. Na péči o děti jsem byla téměř sama, s ohledem na profesní povinnosti manžela. Nedostatek spánku a skoro žádná aktivita, jelikož jsem si to neuměla dobře zorganizovat, mi dělaly problémy. Jediné uspokojení bylo pro mě něco dobrého, sladkého, nejlépe přes den a večer, kdy děti spaly. Byla jsem ale hodně unavená, takže jsem potřebovala hodně energie. A tak mi začala i hodně růst váha.

Nemohla jsem se na sebe ani podívat. Vyjít schody do patra mi dělalo problém. Byla to výzva, která volala po změně, a tak jsem se pustila do zkoušení všeho možného, bohužel  i nemožného.

Zkoušela jsem zázračné prášky z lékárny, sáčkové diety, programy na hubnutí a různé jídelníčky na míru z internetu. Vyzkoušela jsem zeleninovou, ovocnou, tukožroutskou dietu, dokonce i půsty.

A pak se to stalo – začala jsem hubnout a cítit se zase dobře. Ale nikdo mi neřekl, že            i redukce má svůj konec, a tak jsem hubla dál a dál. Ve svých očích jsem byla krásná,            i když mě ostatní varovali: „Vypadáš nezdravě. Jsi nemocná? Co se s tebou děje? Proč jsi pořád tak rozladěná? Zase máš špatnou náladu? Jsi na první našlápnutí. Už se s tebou nedá normálně bavit. Nekřič na mě. Nekřič na děti.“

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se děje.

Moje váha klesla na 52 kg. Byla jsem bez energie. Bez nálady. Bez úsměvu. Bez síly starat se o své dvě děti s nadšením, jaké by si zasloužili. Rozvod visel ve vzduchu.

"Krása není v číslech na váze, ale v síle, s jakou každý den čelíme výzvám života."

Toto uvědomění bylo mým obratem. Uvědomila jsem si, že cesta k lepšímu já není jen        o hubnutí, ale o hledání rovnováhy, kde můžu být šťastná, zdravá a plná energie  pro sebe i pro své děti. Mým mottem se stalo: "Nechť každý den je krokem k lepšímu já, ne jen ke štíhlejší postavě."

Syn dostal astma

Ve dvou letech dostal můj syn svůj první astmatický záchvat. Chrčelo to v něm jako ve starých přesýpacích hodinách. Držela jsem jeho malé hubené tělo v záchvatu kašle              a neměla jsem sílu s tím bojovat. Začal inhalovat kortikoidy. Kapat si je i do očí, kde se mu dělaly záněty... V tomto období strachu o syna jsem spadla zpět, ze stádia hladovění do stádia přejídání.

Jojo efekt a zpět do kolečka

Pro mě byla terapie - jídlo. Milovala jsem zmrzlinu, nanuky. Snědla bych jich na posezení klidně deset. Vanička zmrzliny celá pro mě? Žádný problém. Dokázala jsem se přejíst až k pozvracení, někdy z přejedení, někdy jsem si pomohla, abych si ulevila.

Sladkosti byly mou radostí, mé chvíle potěšení, kdy jsem na chvíli neřešila strach ani nic jiného. Malé chvilky štěstí, jako když narkomanovi dáte jeho drogu.

Všechna kila byla zpět a hůř. Vytvářela jsem doma „rádoby“ hezké chvíle, kdy jsme si udělali siestu. Ale za chvíli mi opět došlo, že to takhle nejde. Jsem příkladem pro děti! Vidí mě. Jak jim tohle mám vysvětlit?

Jsme v tom spolu

Lékaři mi na kortikoidy říkali: „Ani nečtěte příbalovou informaci.“

Já ji ale přečetla. A navíc mnohé další články na internetu. Odmítla jsem se smířit s tím, co by ho časem mohlo čekat.

Když jsem s lékaři chtěla řešit i jiné možnosti z informací, které jsem samostudiem získávala, narážela jsem do zdi. Jednou mi lékařka řekla, že jsem hysterická matka, která se odmítá smířit s věcmi, jak jsou. Ano, odmítám! Tak ať jsem.

Že jsem vědomě škodila sobě, je jedna věc. V té době jsem neměla ponětí o sebelásce ani o dalších věcech. Ale mému chlapečkovi nikdo škodit nebude. A už vůbec ne vědomě!    To nedovolím.

"Ve chvílích největšího zápasu jsme nejsilnější. Boj za zdraví mého syna mi ukázal sílu, o které jsem nevěděla, že ji mám."

A tak jsem skládala střípky informací, kde se dalo. Sebrala jsem své poslední síly                  a odhodlání ke změně. A šli jsme od základu. Vyřadili jsme mouku, lepek, bílý cukr, umělá sladidla a jiné nesmysly!!!!

Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Já jsem se zase začala líbit sobě i manželovi. Syn byl lepší a lepší, až jsme postupně ubírali léky. V té době jsme v rodině řešili další nemoci a já aplikovala své nabité zkušenosti i na dalších členech a světe div se: Fungovalo to!

Od roku 2014 jsem na této stravě, držím si svou váhu a těším se ze všech jejích benefitů. Jsem živým důkazem, že tento způsob stravování opravdu funguje.

To je začátek!!!!

Jedno jsem věděla jistě. Tím to ale přeci nemůže skončit. Chtěla jsem vědět více a více. A tak jsem se dále vzdělávala.

Musí se to dozvědět i další, a tak jsem se rozhodla sdílet své zkušenosti s ostatními lidmi.

Proto dnes učím lidi – ve svém programu „Svoboda“, jak najít svobodnou, přirozenou          a udržitelnou cestu ve svém stravování pomocí nízkosacharidové stravy.

Učím, jak získat zpět své ztracené sebevědomí. 

Cítit se zase skvěle ve svém vlastním těle a pochopit, že jídlem můžeme ovlivnit své zdraví, ale to je jen začátek. Komplexní přístup = zdravý životní styl.

"Když změníme způsob, jakým se díváme na jídlo, jídlo, na které se díváme, se změní."

"Každá změna začíná rozhodnutím. Moje cesta k lepšímu já začala v okamžiku, kdy jsem se rozhodla vzít své zdraví a štěstí do vlastních rukou."